Smuteční verše | POHŘEBNÍ SLUŽBA HRANICE

SMUTEČNÍ VERŠE

Na této stránce jsme pro Vás připravili několik málo smutečních veršů.

Z dalších několika desítek veršů si můžete vybrat v naší kanceláři.

1.

Jediná na světě, kdo by ji neměl rád, již umí odpouštět a tolik milovat, která vždy potěší, tak měkce pohladí, jediná na světě, jež nikdy nezradí. Na ni zůstane nejlepší vzpomínka, Ta bytost nejdražší, to byla – maminka.

2.

Jak tiše žila, tak tiše odešla, skromná ve svém životě, velká ve své lásce a dobrotě.

Jak tiše žil, tak tiše odešel, skromný ve svém životě, velký v lásce a dobrotě.

3.

Ne, nezemřela, dokud láska žije a vše, co vzešlo z ní.

Ne, nezemřel, dokud láska žije a vše, co vzešlo z něj.

4.

Tvé srdce tak toužilo žít, a Ty jsi musela odejít od svých drahých, jež jsi měla ráda, jež umělas vždy svou láskou hřát. Sbohem! maminko, tys odešla tam, kam musí každý jenom sám. Tam může jenom jediná za Tebou – vzpomínka.

5.

Za dobré srdce matčino ve světě náhrada není, proto je tolik bolestné s maminkou rozloučení

6.

Není na světě nic dražšího, než zlaté srdce matky. Kdo ztratí je, ten chudý je, byť největší měl v světě statky.

7.

Usnula spánkem matička zlatá, skončila pouť už trnitá její. Spí tiše, matička ustaraná, bolem se naše rty, srdce chvějí.

8.

Za všechnu Vaši lásku maminko naše zlatá, za všechny Vaše velké oběti, nechť milosrdná je k Vám ruka Boží svatá,
to poslední je přání od dětí.

9.

Ach ta láska mateřská přes časy hoří, přes hrob hoří.

10.

Klesly ruce pracovité, zemdlené, utichl hlas, zhasl očí svit. Budiž Ti, naše maminko, za všechno vřelý dík.

Klesly ruce pracovité, zemdlené, utichl hlas, zhasl očí svit. Budiž Ti, náš tatínku, za všechno vřelý dík.

Za tvou něžnou lásku, péči o nás, za všechna milá slova, starosti, zachováme v srdci vždy Tvůj obraz a pocit neskonalé vděčnosti.

11.

Až přijde smrti hodina a tělo v zem se vratí, tu smírce dobrý, laskavý, rač o duši mou dbáti. Kříž světa, strasti životu změň v radost svého nebe, abych v sboru svatých andělů věčně chválil(a) tam nebe.

12.

Přestalo tlouci srdce Tvé znavené, nebylo z ocele, nebylo z kamene. Bolestí znavené přestalo bít, nebylo léku, jímž mohlo by žít.

13.

Za tvou něžnou lásku, dík …

14.

Jen láska zůstane, ta smrti nezná.

15.

Bůh pokynul a srdce, které mělo pro nás tolik lásky, dotlouklo navždy.

16.

Dopracovaly pilné ruce, utichlo navžďy předobré srdce. Očima drahýma se na nás nepodíváš, teď klidným spánkem tiše odpočíváš.